Novinka

...takhle stručně se dá shrnout výkon našeho „A“ mužstva proti dosud neporaženému Hořínu. Nevím, čím to přesně bylo, ale pár indicií může napovědět. Jednak jsme se sešli, oproti minulému zápasu, v hojném počtu (16), za druhé: sestavu, kterou postavil, díky absenci trenéra „A“ mužstva, trenér „B“ týmu p. Křivánek společně se sekretářem p. Míkou byla téměř totožná se sestavou v které jsme odehráli takřka celou minulou sezónu, a za třetí: tým nebyl svázán žádnou taktikou, která mnohým jindy spíš svazuje nohy. Nastoupili jsme tedy ve složení: v brance: Malík, obrana: Svoboda, Semerád, Doubek, Holeček, záloha: Djurevski, Bejdák, Vondra, Kvarda, útok: Vilím, Kopecký. Na střídačce: Doležálek, Švancara, Douša, Marek a náhradní brankář Hájek.

Hned v úvodu musím podotknout, že po několika opravdu nevydařených zápasech našel někdo odvahu a místo Švancary postavil na post předstopera Martina Semeráda (který v několika zápasech nastupoval vedle Vondry na místě středního záložníka) a bylo hned znát, jak mu „staronová“ pozice obránce sedí. Od prvních minut bylo vidět, jak tým hraje uvolněně a šlape jako dobře namazaný stroj. Žádný fyzický deficit (v naší anketě „Proč se týmu nedaří“ to vyhrálo 1. místo) nebyl znát a tým Hořína jsme přehrávali po všech směrech. Snad jen, abych tu zase stále nechválil a byl opravdu objektivní, tak je důležité také zmínit, že koncovka nebyla úplně ideální. Několikrát jsme se velmi pěknou kombinační hrou na jeden dotek dostali na dostřel branky, ale jak v 18. minutě, tak i ve 25. minutě Kopecký, resp. Vondra vyloženou šanci v gól neproměnili. Bylo se opravdu na co dívat, zejména dravost a neúnavný pohyb po hřišti Karla Bejdáka, a zrovna tak bojovnost Danečka Djurevskiho dával soupeřově obraně co proto. Zásobovali přesnými centry oba naše útočné hroty, kteří opravdu měli kolikrát jen ten pověstný krůček ke vstřelení branky. Soupeř se zmohl akorát na dlouhé nakopávané balóny do naší obrany, kde ale s přehledem hrající Semerád se Svobodou vše vyřešili, takže Malík v brance neměl takřka žádnou práci. Chtěl bych také vyzdvihnout výtečnou práci na místě pravého beka Píti Holečka, který si svým výkonem důrazně řekl o stabilní místo v základní sestavě. První poločas skončil bez branek, ale s mírnou obavou o našeho Karla Bejdáka, který se při pádu vzad střetl s přebíhajícím hráčem Hořína a ten ho nechtěně trefil kolenem. Karel otřesen nedohrál asi zbylých 5 min. do konce poločasu a vypadalo to na předčasné střídání. Ovšem poločasová pauza mu pomohla, aby se alespoň částečně dal dohromady a do druhé půle nastoupil (nakonec střídal pro bolest hlavy v 70 min.). Ta začala opět naším náporem a v 50 min. utkání Kvarda zatáhl balón po pravé straně, posunul Holečkovi, který krásný centrem vybídl osamoceného Vilíma ke skórování. A náš „ostrostřelec“ nezaváhal a pohodlně hlavou, do protipohybu brankáře, nekompromisně zavěsil. 1:0. Skoro to samé se odehrálo v 55. minutě, kdy opět Vilím mohl hlavou zvýšit skóre, ale bohužel tentokrát nemířil přesně. V 61. minutě měl konečně soupeř ojedinělou šanci ke vstřelení branky, kdy po faulu zahrávali trestný kop, ale exekutor mířil vedle. Naopak další šance jsme si stále častěji vytvářeli mi, např. Djurevski měl v 75. minutě dvakrát možnost vsítit další branku, kdy mu stačilo již jen překonat brankáře hostí, ale v koncovce selhal a v obou případech poslal míč mimo bránu. V 80. minutě mohla zase promluvit pověstná levačka Vondry, ale ani jeho „jedovka“ nenašla cíl v soupeřově síti. Takže klid do našich řad musel přinést až nejmenší muž na hřišti Kvarda, který po krásně zahraném rohovém kopu Djurevskiho předskočil protihráče a hlavou vstřelil naší druhou branku. 83. minuta 2:0. Když už se zdálo, že se do konce utkání nic zásadního nestane, tak po špatně zahrané „malé domu“ Tomáše Svobody měl hostující útočník celkem snadný úkol, kdy mu stačilo trefit mezeru mezi nohama našeho brankáře Malíka a poslat míč pohodlně do naší sítě. 2:1. Naštěstí to bylo již v nastaveném čase, běžela 92. minuta, a po této akci hlavní sudí utkání ukončil. Co říci závěrem. Bylo to z naší strany opravdu velmi povedené utkání. Všichni hráli jako „za starých časů“ a důležité tři bodíky zůstali doma. Po zápase bylo na všech hráčích vidět to uvolnění a výborná nálada z dobře odvedené práce a konečně i to pivko nakonec chutnalo tak nějak jinak, totiž vítězně Škoda, že to takhle nebylo i v předchozích utkáních, troufnu si tvrdit, že jinak by jsme byli na jiném než 8. místě. Ale je to slibný krok do další práce a když znovu předvedem ten samý výkon jako proti Hořínu, tak nemám obavy, že by z nás zase soupeři neměli respekt. Jestli to tak bude, či nikoliv se přijďte podívat v neděli 4.10. kdy hrajeme od 16.00 hod. na hřišti Jevíněvse. p.s.chtěl bych ještě poděkovat touto cestou za skvělý koučink trenérovi Křivánkovi a našemu sekretáři Láďovi Míkovi… BRAVO HOŠI