DOLANY-Čechie Kralupy
Na střídače se s námi přišel rozloučit, Beky který jde na
hostování do Sazené, budoucí posila z pole Kuba, a ještě několik lidí,
které ani neznám a tímto se jim omlouvám. Začátek zápasu byl v režii
soupeře a to do té doby, než si naše mužstvo zvyklo na hodně úzké
hřiště. Soupeř se snažil o kombinační hru a bylo vidět, že přechod
z obrany, až do útoku hrají jednoduše bez zbytečných komplikací. Soupeř
se pokoušel narážečkou dostat do dobré pozice ke střele, nebo
samostatnému nájezdu, s tímto si obrana však poradila a několikrát musel
z brány i Jiřík N. Zhruba po 15 minutách se začala rozhýbávat kola
Dolanského týmu a několika narážečkami na jeden dotek nebezpečně
zahrozila. Přesněji by se dalo říct, že jsme soupeře zatlačili a šance
střídala šanci. Jen trochu toho štěstíčka nám scházelo. Steve trefil
snad všechny tyče v bráně a to i opakovaně a bylo jedno jestli střílí
z 10 nebo 30metrů. Vilda i Kopýtko několikrát vážně ohrozili branku,
až už ti v obraně zvedali ruce nad hlavu. Přesto se kromě jediného gólu,
který dal Daneček po závaru ve vápně sít nerozvlnila. Největší šance
hostí bylo překopnutí prázdné branky z malého vápna a v poslední
minutě se řítil do vápna osamocený útočník, kterého však na poslední
chvíli zakřižoval Semič a skluzem zabránil střele. Do druhé půle jsme
nastoupili s několika změnami, ale to asi nemá cenu ani zmiňovat, protože
si všichni zahráli a nehráli špatně a to i „z pole příchozí Kuba,
který hrál místo Ondry ve středu zálohy. (je vidět, že fotbal už někdy
viděl a jeho projev nebyl špatný na mé gusto stopera by si mohl odpustit
patičky a přešlapávačky a volit jistou rozehru, ale to je o názoru.) .
Soupeř jako vždy začal náporem a to jen díky tomu, že Dolanský tým byl
duchem ještě na přestávce. Hra byla vyrovnaná, možná, že jsme měli
i více ze hry a na šance jsme jednoznačně soupeře překonali. Ale jak to
tak bývá nedáš dostaneš, soupeř po krásné kombinační situaci rozvlnil
naší sít a srovnal na 1.1. Fotbal se v tuto dobu vyrovnal a i díky
odchodu Vildy se nám nedařilo tolik držet míč v útoku a tím soupeře
zatlačit na jeho půlce. Ještě v 38 minutě byl stav 1.1. ale pak se
soupeř trefil ještě dvakrát a bylo vymalováno. K zápasu by se dalo asi
říci jen jediné soupeř měl bezesporu kvalitu a neviděl jsem post, kde by
měl vyloženou slabinu, brankář měl asi taky den a nevím, jestli si takhle
často v zápase sáhne na balon jako s námi. Naše mužstvo se po
vyrovnání s úzkým hřištěm ukázalo v dobrém světle a je vidět, že
i kombinace nám není cizí, tentokrát nám scházelo trochu střeleckého
štěstí. Ale i po v závěru prohraném mači si dovolím, říct že
nemáme proč být smutní. Soupeři bych chtěl poděkovat, protože patří
k těm lepším, s kterými jsme hráli a to myslím nejen fotbalově ale
i chováním. Hodnotit jednotlivce v našem mužstvu je nelehké, každý tam
nechal kus sebe, ale možná bych vyzvednul Dawsona, který ukazuje, že jeho
návrat a kvalita v minulém zápase nebyla náhodou. Také by se asi hodilo
zmínit, že jsme se s Dawsonem rozhodli jako stopeři hrát vedle sebe a ne za
sebou jak tomu bylo doposud a myslím, že je to krok dopředu. Druhým
pochváleným je Zdenda Raketa Torres, protože ač nehrál v útoku, kde mu to
určitě svědčí nejvíc, umí se poprat i na místě záložníka a dovolil
bych si říct, že si již po několikáté řekl o základ v „A“ týmu.
Pak bych ještě pochválil sebe, protože jsem hrál fakt dobře
Autor článku: Martin „SKÁLA“ Semerád