Novinka

Neratovice umělá tráva … dle přání několika jedinců jen holá fakta… V sobotu 26. 2. 2011 nastoupil tým Dolan v Neratovicích na umělé trávě proti Čechii Kralupy. Mužstvo připravené nastoupit od 19hodin se skládalo nejen z „A“, „B“ týmu ale i dorostu. K dispozici jsme měli tentokrát 3 brankáře, ale na hřiště se dostalo jen duo J+J, obrana: Roman, Semič, Dawson a dorostenec Kuba Záloha: Zdenda, Ondra, Steve, Daneček Útok: Kopýtko, Vilda

Na střídače se s námi přišel rozloučit, Beky který jde na hostování do Sazené, budoucí posila z pole Kuba, a ještě několik lidí, které ani neznám a tímto se jim omlouvám. Začátek zápasu byl v režii soupeře a to do té doby, než si naše mužstvo zvyklo na hodně úzké hřiště. Soupeř se snažil o kombinační hru a bylo vidět, že přechod z obrany, až do útoku hrají jednoduše bez zbytečných komplikací. Soupeř se pokoušel narážečkou dostat do dobré pozice ke střele, nebo samostatnému nájezdu, s tímto si obrana však poradila a několikrát musel z brány i Jiřík N. Zhruba po 15 minutách se začala rozhýbávat kola Dolanského týmu a několika narážečkami na jeden dotek nebezpečně zahrozila. Přesněji by se dalo říct, že jsme soupeře zatlačili a šance střídala šanci. Jen trochu toho štěstíčka nám scházelo. Steve trefil snad všechny tyče v bráně a to i opakovaně a bylo jedno jestli střílí z 10 nebo 30metrů. Vilda i Kopýtko několikrát vážně ohrozili branku, až už ti v obraně zvedali ruce nad hlavu. Přesto se kromě jediného gólu, který dal Daneček po závaru ve vápně sít nerozvlnila. Největší šance hostí bylo překopnutí prázdné branky z malého vápna a v poslední minutě se řítil do vápna osamocený útočník, kterého však na poslední chvíli zakřižoval Semič a skluzem zabránil střele. Do druhé půle jsme nastoupili s několika změnami, ale to asi nemá cenu ani zmiňovat, protože si všichni zahráli a nehráli špatně a to i „z pole příchozí Kuba, který hrál místo Ondry ve středu zálohy. (je vidět, že fotbal už někdy viděl a jeho projev nebyl špatný na mé gusto stopera by si mohl odpustit patičky a přešlapávačky a volit jistou rozehru, ale to je o názoru.) . Soupeř jako vždy začal náporem a to jen díky tomu, že Dolanský tým byl duchem ještě na přestávce. Hra byla vyrovnaná, možná, že jsme měli i více ze hry a na šance jsme jednoznačně soupeře překonali. Ale jak to tak bývá nedáš dostaneš, soupeř po krásné kombinační situaci rozvlnil naší sít a srovnal na 1.1. Fotbal se v tuto dobu vyrovnal a i díky odchodu Vildy se nám nedařilo tolik držet míč v útoku a tím soupeře zatlačit na jeho půlce. Ještě v 38 minutě byl stav 1.1. ale pak se soupeř trefil ještě dvakrát a bylo vymalováno. K zápasu by se dalo asi říci jen jediné soupeř měl bezesporu kvalitu a neviděl jsem post, kde by měl vyloženou slabinu, brankář měl asi taky den a nevím, jestli si takhle často v zápase sáhne na balon jako s námi. Naše mužstvo se po vyrovnání s úzkým hřištěm ukázalo v dobrém světle a je vidět, že i kombinace nám není cizí, tentokrát nám scházelo trochu střeleckého štěstí. Ale i po v závěru prohraném mači si dovolím, říct že nemáme proč být smutní. Soupeři bych chtěl poděkovat, protože patří k těm lepším, s kterými jsme hráli a to myslím nejen fotbalově ale i chováním. Hodnotit jednotlivce v našem mužstvu je nelehké, každý tam nechal kus sebe, ale možná bych vyzvednul Dawsona, který ukazuje, že jeho návrat a kvalita v minulém zápase nebyla náhodou. Také by se asi hodilo zmínit, že jsme se s Dawsonem rozhodli jako stopeři hrát vedle sebe a ne za sebou jak tomu bylo doposud a myslím, že je to krok dopředu. Druhým pochváleným je Zdenda Raketa Torres, protože ač nehrál v útoku, kde mu to určitě svědčí nejvíc, umí se poprat i na místě záložníka a dovolil bych si říct, že si již po několikáté řekl o základ v „A“ týmu. Pak bych ještě pochválil sebe, protože jsem hrál fakt dobře  

Autor článku: Martin „SKÁLA“ Semerád