Novinka

Turnaj v Holubicích

22/08/2011 13:39:35

3008x Přečteno

Turnaj v Holubicích
Dodatečně přinášíme informace o prvním přípravném turmaji A-týmu v sezóně 2011/2012.

V rámci přípravy na další boje ve 3. třídě jsme se zúčastnili turnaje v Holubicích, kde místní Sokol pořádal fotbalové zápolení v rámci oslav 80 let fungování tohoto klubu. Rozlosování bylo asi takové, jaké jsme předpokládali, a jaké je běžné v těchto KO turnajích. Dostali jsme papírově silnějšího soupeře, SK Otvovice, který v uplynulé sezóně postoupil z druhého místa do okresního přeboru v okresu Kladno.

Sokol Dolany – SK Otvovice 7:2 (4:1)

Branky: Steve 4, Beky, Hruby, Zdenda

Sestava: Jirka M. – Svojsa, Kuba T., Hes, Bad – Zdenda, Hruby, Steve, Lukáš – Kopýtko, Daneček (Tomáš Vlasák, Kuba D., Beky, Fík) (snad jsem na nikoho nezapomenul)

Asi nikdo z nás nepočítal s tím, že se bude jednat o jednoduchý zápas, navíc konečné skóre vypovídá o jednoznačnosti celého utkání, jenže zas o tak jednoduchou záležitost nešlo. Otvovičtí na nás udělali dojem tím, že si prvních pět minut přihrávali a hráli velice rychle a v pohybu. My je vyvedli z míry tím, že jsme běhali s nimi a tudíž se k nějakému ohrožení branky nebo souvislejší akci vůbec nedostali. Naopak – zachytávali jsme v klidu míče ve středu hřiště, popřípadě jsme propadnuté míče rozehrávali rychle do stran a posílali dopředu. První navštívenku poslal z trestného kopu (ještě o nich budeme mluvit) Steve, když jeho střelu vytěsnil hostující brankář na rohový kop. Takové štěstí ale už za chvíli neměl a po utěšené střele pod břevno jsme vedli 1:0. Aby toho nebylo málo, tak za chvíli po bleskurychlém prostrčení do vápna se znovu zorientoval Steve ve vápně a zvýšil po zemi na 2:0. Otvovičtí však zaskočeni nebyli, taktéž z trestného kopu prostřelil zeď hostující záložník a ač si Jirka na míč sáhl, skončil v síti. Po pěti minutách však vyučoval trestné kopy profesor Steve, který znovu zvýšil krásnou utěšenou střelou do stejného místa již na 3:1. Poté jsme spálili další loženou šanci, kdy na penaltě osamocený Roman trefil obránce, který mu skočil do cesty při střele do opuštěné branky. Dočkal se však již za chvilku, kdy (jak jinak než z trestného kopu) vyháněl pavouky z otvovické branky (tentokrát na druhé straně). Zápas jsme si užívali a nutno říci, že jsme se také vůbec nehádali a hráli jsme tak nějak v pohodě a v poklidném tempu. Jestli otvovičtí pomýšleli na nějaký zvrat, tak čáru přes rozpočet jim udělal mistr přímých kopů Steve, který cca 10 minut po začátku druhého poločasu trefil znovu k tyči již nového brankáře Otvovic. Po utěšené akci se za chvíli trefil navrátilec Beky, který vymetl šibenici po pravé ruce brankáře. Vůbec jsem měl z naší hry pocit, že ať do čehokoliv kopneme, bude to nebezpečné, a nebo dáme branku. Jen tak dál dalo by se říci, ale už za chvíli jsme čelili nebezpečné situaci, která skončila penaltou. Jirka dělal co mohl, ale na bombu pod břevno neměl nárok. Poslední slovo jsme však měli přece jenom my, po utěšeném přenesení hry na osamoceného Zdendu si náš tryskáč poradil i s brankářem a uzavřel na 7:2. Výčet šancí by ještě pokračoval nějakou tou nastřelenou tyčí, ale to už by pro soupeře bylo příliš kruté. Postoupili jsme do finále a to bylo nejdůležitější – také to, že jsme si více či méně zahráli všichni. Dluží se dodat, že utkání mělo i pikantní příchuť v podobě našeho dorostence Kuby Dürsta, který nastoupil poprvé v dospělé kategorii proti svému bývalému týmu. Hodnotit v podstatě není co, v úporném vedru jsme splnili co jsme chtěli, dali góly a pohodovým úsporným výkonem jsme vše dotáhli do úspěšného konce.

Sokol Holubice – Sokol Dolany 2:1 (1:0)

Sestava: Jirka M. – Ochvi, Píťa, Bad, Halíř – Zdenda, Steve, Hruby, Lukáš – Daneček, Kopýtko (Beky, Kuba D., Tomáš Vlasák)

Branka: Steve

Finálové utkání bylo zápasem, ve kterém létaly jiskry a chvílemi to vypadalo že i facky. Ale všechno popořadě. Jestli se dá něco vytknout, tak asi vlažný začátek. Vůbec se nám nedařilo, v podstatě to vypadalo, jako bychom nechtěli vůbec hrát. Je fakt, že oproti sobotě se sestava zejména v zadních řadách změnila a i hráči hráli na některých jiných postech než jsou zvyklí. Mladá obrana dělala z nerozehranosti spoustu chyb a za to jsme zaplatili úvodní brankou už po 12 minutách hry. Rohový kop se dostal na hranici – resp. na roh velkého vápna, kam šel nedůrazně do souboje Lukáš. Domácímu hráčovi doslova spadnul míč na hlavu – i když byl v náběhu a k úžasu všech skončil v naší síti. Je jen škoda, že pár minut před tím po krásném centru z levé strany Danečkova hlava nasměrovala míč krásně k tyči, kde ovšem exceloval domácí brankář. I když branka, kterou jsme obdrželi nepatřila do kategorie výstavních či bůhvíjak vypracovaných, dalo by se klidně říci, že byl dost i dílem náhody, přesto se počítal a ruku na srdce, za počáteční chaos jsme si nic jiného nezasloužili. Poté se ozvala naše stará známá bolest. Po nepovedených přihrávkách jsme nervózněli a začali hledat problémy tam kde nebyly. Až do konce poločasu jsme se spíše bránili a i za cenu rezignace na nějaký útok jsme to zuby nehty dotáhli „jen“ na 1:0. Měl bych taky tady zmínit kriminální zákrok domácího útočníka, kterého vytrestal Roman nejprve slovně a pak i ručně. Sám podobné věci neschvaluji, ale v kontextu k nepřátelskému prostředí, které v Holubicích u některých jedinců panovalo (zejména lidí, posílených alkoholem), kteří svými sprostými urážkami Romana neustále častovali, se tomu moc nedivím. Každopádně výsledkem bylo vyloučení (vystřídání) obou hráčů a také je nutno říci, že pak se celá situace dost zklidnila (až na výjimky). V poločase jsme si řekli, že musíme zvýšit aktivitu a přidat. Škrt přes rozpočet nám však udělala krásná přihrávka Píti do brejku. Domácí mladíček si řekl, že takovou kolmici musí prostě využít a ač jeho střela byla nedůrazná, přesto ji nedokázal Jirka v naší brance zkrotit. Ještě nějaké tři až pět minut domácí zlobili, ale pak došlo k těžko předvídanému zvratu. Vzepjali jsme se k neuvěřitelnému tempu a tlaku, který domácí přerušovali často nesportovním zakopáváním míče. Výsledkem bylo velké množství zákroků domácí obrany a brankáře, který podal naprosto fantastický výkon. Naději na vyrovnání nám dal kdo jiný než Steve a jak jinak než z trestného kopu. Do konce zbývalo už jen asi 15 minut, když jsme domácí fotbalisty přinutili jen k odkopávání balonů zbůhdarma na brejky. Jeden z nich hasil zákrokem na hranici přípustnosti Ochvi, ale rozhodčí zůstal v klidu. Na druhé straně jsme spálili dvě velké příležitosti a přichystali i jeden krásný moment, kdy Beky krásně střílel do levé šibenice, ale domácí brankář neskutečným zákrokem vytěsnil střelu na břevno. I když jsme ždímali všechny možné síly, tak jsme nevyrovnali. K hodnocení je toho málo, škoda prospané první půle, ale závěr druhého poločasu nás může potěšit, že jsme našli jak fyzické tak morální síly k tomu, abychom soupeře zmáčkli. Druhé místo nás může těšit – přece jenom je to pořád jen příprava a i když na hřišti byly i emoce, tak to je to co fotbal s sebou přináší. Tak sportu zdar.

Autor: Lukáš Moravec



Komentáře:

Článek je zatím bez komentáře. Buď první! Přidej svůj komentář.

Přidat komentář:

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni!