Novinka

Publikováno 23/08/2011 11:03:53 v kategorii Muži A (2980x přečteno)

Vítězná generálka v Nelahozevsi

Vítězná generálka v Nelahozevsi
Přinášíme zhodnocení víkendového vystoupení našeho A-týmu na turnaji na PTZ-ce, které bylo poslední přípravou před sobotním ostrým startem v novém soutěžním ročníku.

Poslední herní prověrkou před mistrovskými zápasy pro nás byl turnaj v Nelahozevsi, kde místní PTZka pořádala turnaj za účasti domácího týmu, nás, Chvatěrub a kralupské Čechie. Rozlosování turnaje bylo takové, že jsme se opět (pokolikáté už :D) utkali s naším sousedem přes vodu.

Vltavan Chvatěruby – Sokol Dolany 2:6 (0:4)

Branky: Steve 2, Píťa, Ondra, Daneček, Zdenda

Sestava: Páťa – Halíř, Kuba T., Ochvi, Bad – Píťa, Ondra, Steve, Lukáš – Zdenda, Daneček (Beky, Kuba D., Tomáš Vlasák)

Před zápasem jsem očekával klasický herní chvatěrubský styl – běhání a běhání a rychlá kombinace s častým zakončováním. Náš tým vstoupil do sobotního utkání hodně omlazen, věkový průměr sestavy včetně náhradníků byl 22 let. I proto to možná vypadalo na hřišti opačně než obvykle. Naše omlazená sestava totiž soupeře úspěšně naháněla po hřišti a ten nám vracel lichotky v podobě míčů, které jsme vybojovávali a rychle dávali pryč od nohy. Rychle jsme se uklidnili v podobě vedoucího gólů, který vstřelil kdo jiný než střelec posledních zápasů Steve, jenž uklidil pohotovou střelou k tyči míč tam, kde jsme si ho přáli vidět. Ještě předtím se několikrát zastřeloval z přímých kopů, ale tam zdaleka jeho úspěšnost nedosahovala takových výsledků jako týden před tím v Holubicích. Když už brankář Chvatěrub míč neudržel, nedoplňovali jsme prostor v šestnáctce na dorážky. Potom jsme měli po bleskurychlé akci obrovskou šanci Danečkem na malém vápně, ale bohužel balon dobře netrefil. Daneček si chuť spravil již za pár minut excelentním trestným kopem, kdy trefil krásně pravou šibenici chvatěrubské branky. Od té doby až do konce prvního poločasu existovalo na hřišti jenom jedno mužstvo. Další příděl branek odstartoval pohotovou střelou k tyči Píťa a skóre prvního poločasu uzavřel dalekonosnou pumelenicí a utěšenou střelou pod víko znovu Steve. Vedli jsme v pohodě 4:0 a nevypadalo to, že by soupeř v ohromném vedru pomýšlel na nějaký zvrat. Do druhého poločasu jsme nastoupili trochu vlažněji a zřejmě pod dojmem velkého náskoku jsme začali hrát dost individualisticky. Nadále jsme sice měli zápas pod kontrolou, neboť hned po nástupu do druhého poločasu se prosadil důrazně ve vápně Ondra a zkušeně prostřelil nešťastného brankáře, který se již nezmohl na nic jiného než pokrčení rameny. Když je moc klidu tak to škodí, po hrůzostrašné minele, kterou předvedla naše obrana jsme dopustili střelu ze střední vzdálenosti skoro do prázdné branky, kdy ač Patrik dělal co mohl, tak na tuto ránu nestačil. Když je řeč o Patrikovi, musel se v brance nudit, neměl tolik zákroků, na které byl zvyklý z dorostu, kde je velkou oporou, přesto tým podržel zejména při standardních situacích, kde hrála roli jeho výška a i stabilita ve vzduchu, kdy jistě odrážel míče do bezpečí, popřípadě dokonce na kolejiště blízko hřiště. Poté nás podržel náš pomezní rozhodčí pan Holeček, který se věnoval družnému rozhovoru s naší lavičkou, aby přehlédl cca 2metrový ofsajd, ze kterého chvatěrubští korigovali na 2:5. Poslední slovo ve 30 stupňovém vedru jsme však měli my, konkrétně rakeťák Zdenda, který úspěšně zpracoval kolmici, vlétl do vápna, obešel i brankáře a svůj blafák dotáhl střelou z téměř nulového úhlu do úspěšného konce. Závěrečné hodnocení asi takové – vynikající první poločas, kdy jsme soupeře téměř nepustili k ničemu, napadali jsme soupeře po celém hřišti, a ten dělal chyby. Druhý poločas v obrovském vedru a pod dojmem vysokého vedení odehraný spíš na půl plynu. Výborně se ukázala nově zformovaná obrana a je potěšitelné, že máme stále kde brát.

PTZ Viktoria Nelahozeves – Sokol Dolany 2:3 pk (1:2 ; 2:2 ; 4:5 p.k)

Branky: Zdenda, Steve, rozhodující penalta Píťa

Sestava: Páťa – Píťa, Semič, Kuba T., Bad – Ondra, Tlusťoch, Steve, Lukáš – Daneček, Zdenda (Beky, Ochvi)

Do nedělního finále jsme vstoupili s jasnými pokyny, že se nebudeme v obrovském vedru za každou cenu honit, ale že budeme hrát a napadat od poloviny hřiště. Byli jsme také dobře připraveni na klíčové hráče PTZky, kterou známe ještě z jarního pohárového zápasu. Soupeř nám hned na začátku ukázal, že fotbal hrát umí. Asi prvních 10 minut nám v podstatě nepůjčil míč a když se nám podařilo konečně jej získat, tak jsme jej sami ztratili špatnou rozehrávkou. Přesto ze svého tlaku domácí vyprodukovali pouze dvě střely, které obě Patrik v pohodě chytil. Více krušných chvil jsme prožívali při standardních situacích, kdy se domácí tlačili do všemožného zakončení. Když už se zdálo, že je úvodní tlak pryč, vyprodukovali jsme v zadních řadách obrovskou minelu, a zaváhání Kuby s Ondrou skončilo zbytečnou brankou v naší síti. Hned za chvíli se řítil Ondra netradičně hrající na pravém kraji zálohy do vápna ve snaze odčinit svou chybu a jeho povedená střela míjela branku jen o malý kousek. Na druhé straně musím ještě zmínit neuvěřitelnou trmu-vrmu, kdy už už překonaného Patrika v naší brance zaskočil v ležící pozici Semič doslova za minutu dvanáct na brankové čáře. Domácí se možná pod dojmem těchto šancí začali dost soustředit na údržbu a na to doplatili. Po určitých změnách v sestavě se po faulu kopal trestný kop z pravé strany. Ten nakopával Píťa, záhadným způsobem a také díky velkému důrazu ve vápně se k míči dostal Zdenda a neuvěřitelným a téměř akrobatickým způsobem vstřelil důležitý vyrovnávací gól. Zdaleka to nebylo všechno, svou bojovností a vůlí jsme se začali tlačit daleko více do šancí a výsledkem byla doslova vybojovaná paráda v podání Danečka, který patičkou vybídl ke skórování všudybyla Steva a hnedle jsme překvapivě vedli. Rozhodně jsme nezačali betonovat, naopak jsme se v průběhu celého zápasu snažili pojistit vedení třetí brankou. Šancí jsme měli spoustu, na druhé straně nás několikrát z ošemetných situací zachránil Patrik svým jednoduchým vyboxováním míče do bezpečí. Co je pro mě nepochopitelné a také jsme na to v závěru doplatili bylo neustále špatné řešení brejkových situací. Někdy prostě je klička navíc prostě navíc, což platilo zejména v našich situacích, kdy jsme mohli soupeře přečíslit. V závěru soupeř začal hrát na riziko, ale do šancí jsme jej nepouštěli, dost byl také nervózní o čemž svědčí nejprve kriminální zákrok na výborně hrajícího Bekyho nebo potom zbytečné dohrání souboje po odpískání na Semiče. Přesto jsme mohli pojistit vedení po krásné hlavičce Ondry, jenže do cesty se míči postavilo břevno. Těsně před koncem jsme nechali propadnout nákop a domácí ze své šance vyrovnali a vynutili si tak penaltový rozstřel. Tam jsem byl úplně v klidu, neboť Patrik měl s chytáním penalt velmi dobrou bilanci. A hned první penaltu také chytil. A protože my byli – byť se štěstím stoprocentní, mohli jsme převzít pohár za první místo. K hodnocení utkání asi toto, utkání mělo svou kvalitu, protože soupeř chtěl hrát fotbal. My se dobře připravili a je jen škoda, že neustále hrajeme o soutěž níže, stále si totiž dokazujeme, že můžeme hrát s těmito týmy vyrovnané zápasy. Tak se do toho pusťme.

Autor:Lukáš Moravec


Autor článku: Josef Svojsík

Další články:
19.11.2018: Zazimování areálu
15.11.2018: Rozlučka podzim 2018
03.10.2018: Dálkový pochod Dolany 2018

Josef Svojsík