Novinka

Cenná výhra ve Chvatěrubech

28/05/2012 16:23:06

2072x Přečteno

Cenná výhra ve Chvatěrubech
Přinášíme hodnocení Lukáše Moravce víkendového zápasu A-týmu ve Chvatěrubech.

KDO NEVIDĚL NEUVĚŘÍ – KDO VIDĚL NEZAPOMENE

VLTAVAN CHVATĚRUBY – SOKOL DOLANY 2:3 (1:0)

Branky: 63. Těšík, 67. Kopecký, 88. Vondra

K důležitému utkání jsme odcestovali do Chvatěrub, soupeřem nám byl místní Vltavan, který se pyšnil před zápasem slušnou střeleckou formou a dlouhou sérií výher. Také nás tam čekal výborně připravený trávník, který je v okresu Mělník ozdobou a nutno říci, že i výjimkou potvrzující pravidlo.

Do utkání jsme nominovali 16 – ano šestnáct hráčů, kteří se mohli zapsat do zápisu o utkání. Trenér Savec měl tedy z čeho vybírat a rozhodl se po několika variantách ve variantu sestavy následující:

Mareš – Kopecký, Svoboda, Semerád, Doubek (56. Bečka) – Holeček, Suško, Vondra, Douša – Marek (78. Vlasák), Vilím (56. Těšík) (na střídání ještě Lukáš Moravec a David Novák z dorostu)

Utkání jsme považovali za jeden z těžších a klíčových zápasů, neboť výhra na horké půdě v povltavském derby by nás posunula o velký kus vpřed za naším postupovým snem. Utkání samotné jsme začali zvolna a postupnou kombinací jsme se dostávali dopředu. Již po pár minutách jsme spálili gólovku, kterou vymyslel Píťa pro Vildu, který ovšem nabízenou možnost přestřelením branky nevyužil. Poté se předvedla i naše levá strana, kde se už do šance probíjel Láda, ale byl sestřelen na hranici vápna. Situace spíš byla dělaná pro praváka, ale míč si uzmul Steve, a obstřelil zeď domácích hráčů, míč však bohužel pro nás skončil na tyči domácí branky. Osmělili se i domácí, kteří po rohovém kopu nechali poprvé vyniknout Páťu v naší brance. Přestože jsme o pár minutek později spálili hlavičkou další šanci, když jsme hlavičkovali pouze do výborně chytajícího brankáře, nenasvědčovalo nic tomu, že by domácí mohli otevřít skóre. Přesto se opak stal pravdou. Domácí hráli celý zápas jednoduše, většinou v poklidu kombinovali a hráli technicky a obezřetně. Pokud se dostala obrana do úzkých, většinou nic nevymýšlela a rychlým nákopem zakládala útok. A proto bylo překvapení, když po jednom takovém nákopu se míč dostal po naší pravé straně přes tři hráče na hranici vápna, kde jej domácí záložník tak tak trefil bodlem skoro vleže přesně za tyč naší branky. Nenechali jsme se unést a dál se pokoušeli hrát svou hru. Jenže ta začínala být pohříchu dost nepřesná. Navíc jsme neproměňovali vyložené šance a často si hru komplikovali zbytečnými ztrátami míče. Poslední naší šancí byla střela Steva, který ovšem po kombinační akci zůstal dlužen ještě své pověsti zabijáka a branku netrefil. Nálada o poločase byla v kabině bojovná, i na vstupu do poločasu to bylo znát. Začalo se více běhat a zejména už byl vidět v soubojích větší důraz. Až na jednu výjimku a tou byla neočekávaná chyba Píti ve vlastním pokutovém území, který se ve snaze řešit obranu příliš fotbalově, vyrobil minelu, které využil soupeřův záložník k ideálnímu centru, který domácí zužitkovali v krásnou branku. Ač si Páťa na balon šáhl, tak cestě do branky nezabránil. Vypadalo to bledě, ale stále jsme měli dost času na odpověď. V tu chvíli by na vítězství Dolan sázel málokdo. Jenže jsme se rozhodli zariskovat a poslali do hry čerstvé síly, tak nějak jsme předpokládali, že domácí nasazené tempo nevydrží. A bylo to tak. Klíčovým momentem číslo jedna byl zákrok Páti Mareše proti samostatnému úniku domácího hráče s číslem 14, aby hned z protiútoku vznikla standardní situace, kterou jsme zužitkovali v kontaktní branku střídajícím Kubou Těšíkem. Vůbec musím říci, že naši střídající hráči hru dost oživili a bylo znát, že se zvedla naše kvalita a důraz v osobních soubojích. Velký to rozdíl oproti soupeři, jehož hra po vystřídání hráčů spíše upadla a postrádala svou původní, řekl bych, hodně nadprůměrnou kvalitu. Po vstřelené brance to vypadalo, jako by nás někdo polil živou vodou. To nejlepší však mělo ještě přijít. Klíčovým momentem číslo dvě byla rychlá vyrovnávací branka, kterou vstřelil trápící se zabiják posledních zápasů Kopýtko. V tu chvíli se dala atmosféra krájet, domácí znervózněli a už se nechovali tak sebevědomě a suverénně. Na jejich kopačky se vkrádala postupem času nervozita a i přihrávky byly dost alibistické a dá se říci už jen ze strachu něco nezvorat. Pak přišel klíčový moment číslo 4, tím byl zázračný zákrok Páti Mareše, který kouzelným zákrokem vykopl gólovou střelu domácích. Za svůj bojovný výkon jsme byli odměněni před koncem rozhodující brankou, kterou svým důrazem zařídil zejména Kopýtko, který obral chybujícího stopera o míč, ten se dokodrcal k Přemovi, který se tak moc snažil, až brankář vyrazil míč do prostoru, ve kterém operoval Steve a pro něj nebylo problémem trefit opuštěnou branku a rozpoutal tak obrovské peklo na naší střídačce. Já osobně jsem něco podobného nezažil, hráči, lavička, ale i naši hráči, kteří se přišli jen podívat, ti všichni se šli hromadně radovat z neuvěřitelného závěru, ve kterém naše velké srdce rozhodlo tento krásný zápas. Závěr jsme dokopali v klidu s vědomím, že tři body jsou doma. Byly vydřené, byly zasloužené, byly tvrdě vybojované a jsem rád, že ač jsem nezasáhl do hry, byl jsem hrdý, že jsem u toho, stejně jako další co s námi tento zážitek prožili. Jaké jsou další cíle ? Neusnout na vavřínech a příští týden se zase o kousek posunout k naplnění našeho snu.



Komentáře:

Článek je zatím bez komentáře. Buď první! Přidej svůj komentář.

Přidat komentář:

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni!