Novinka

Publikováno 18/11/2012 12:16:05 v kategorii Muži A (2110x přečteno)

Porážka v derby smutek nepřinesla

Porážka v derby smutek nepřinesla
Referát ze zápasu z našeho zápasu ve Chvatěrubech, který jsme po několika letech poprvé prohráli.

Utkání podzimu to mělo být. Domácí nadupaní a sebevědomí. My naproti tomu v neuvěřitelném rozpoložení. Klopýtající a sbírající body. Toto vše mi proběhlo před zápasem.

K absencím z minulého kola přibyly i další. Zdenda, Dawson či Off se přidali na seznam absentérů Kuby s Píťou. Když připočteme zraněného člena kádru Bróžu, jehož forma v posledních zápasech za A-tým je přesně to, co by nám ve Chvatěrubech pomohlo, tak jsme jeli pozitivně naladěni, s respektem, ale zároveň s pocitem, že s naším torzem můžeme jen získat a nikoliv ztratit. Trenér Šperlík tak mohl před zápasem rozdat hlavně pokyny ohledně zodpovědného přístupu, bojovnosti a útočení v každé situaci, kdy to bude možné. Věděli jsme, že domácím se fotbalově těžko vyrovnáme, to by bylo možné pouze v případě, že bychom byli v kompletní sestavě. Kompletní zůstala z optima pouze obrana. Záloha byla složena opět jinak, útok pak byl spíše „béčkový“. Takto jsme mohli sázet pouze na osvědčené zbraně – srdce, bojovnost a Steve :D. Utkání začalo očekávaným domácím tlakem na míči. Chvatěrubští si neustále vyměňovali míč, byli neustále v pohybu. Jenže jejich kvalita byla výborná pouze před vápno, neboť naše defenzivní hra byla velice kvalitní a do šancí je nepouštěla. Naopak hned na začátku jsme bleskurychle zahrozili dvěma šancemi za sebou – nejprve Mori po narážečkách z první přestřelil branku svého mateřského klubu, aby hned za pár minut na to po hezké akci Dave Novák těsně minul pravou tyč domácí branky. Co bylo platné domácím cca 5 rohů během několika minut, když nebyli schopni jakoukoliv akci zakončit. V těchto chvílích nám hodně pomáhal Patrik v brance společně s našimi stopery, kteří hlídali vysokého útočníka domácích. Když se zdálo, že poločas v klidu pohlídáme a tlak domácích ustává, udeřilo zčistajasna do naší branky. Po odvráceném rohu domácích, při kterém Patrik vyboxoval míč mimo vápno, vracel domácí záložník míč do vápna, ovšem jeho hlavička byla natolik zákeřná, že zapadla za tyč naší branky. Smolný okamžik číslo jedna, který udal ráz následujícímu průběhu zápasu. Nijak nás to nanalomilo, nadále jsme se snažili napadat rozehrávku a narušovat domácí kombinace, jenže problémem naší nesehranosti byla neschopnost dát si více než dvě tři přihrávky za sebou – zbrklost. Výsledkem 1–0 skončil první poločas, kdy ještě Patrik řešil ošemetnou situaci před brankou včasným vyběhnutím. Do druhého poločasu jsme si řekli, že musíme zvýšit tempo a začít hrát více důrazněji a zejména disciplinovaně. Zatím totiž fotbal bolel pouze nás. A skutečně se výsledek dostavil. Domácí začali dělat chyby, z nichž jedna skončila bleskurychlým přenesením hry na Moriho na hranici velkého vápna, který chladnokrevně vyrovnal. Atmosféra by se dala v tu chvíli krájet. Najednou jsme to byli my, kterých bylo plné hřiště a jen chyby při zpracování, či pozdní přihrávky zapříčinily více šancí. Rozhodl smolný moment číslo dvě. Domácí dostali naším přičiněním míč, který rozehráli do strany na hráče, který stál dva metry za posledním bránícím hráčem (tady je to bez debat, samotný hráč to přiznal). To že jsme z následujícího centru pak dostali branku, holt to se stává. Vzápětí jsme však měli obrovskou šanci na vyrovnání, kdy Láda šel ze strany sám na domácího brankáře, ovšem situaci nevyřešil optimálně a selhal. V závěru jsme zkusili ještě hru vabank, kdy nám domácí AR1 ukázal, jak se má mávat, kdy praporek držel nad hlavou už skoro před samotným kopnutím do míče při trestném kopu. V nastaveném čase jsme pak dostali ještě třetí branku, po sólovém úniku domácího útočníka na samotného Patrika. Po samotném utkání jsme si podali se soupeřem ruce, tak jak to má být. Utkání bylo tvrdé, férové a soupeř vyhrál – sice s notnou dávkou štěstí, ale štěstí přeje lépe připraveným. A domácí v téměř optimální sestavě proti našemu torzu se s tím vyrovnali dobře. Osobně si myslím, že můžeme být hrdí na to, jakým způsobem jsme se ve Chvatěrubech prezentovali, bojovali jsme jako jeden tým, jeden za druhého, jdeme správným směrem. Kdo ví jak to bude na jaře, sezóna je dlouhá. Také chci poděkovat všem hráčům, kteří nás nenechali na zápas podzimu ve štychu – ať už Moriho, Dava nebo Slapňu, který si dokonce zápas odseděl na střídačce, ale intenzivně jej prožíval. I toto formuje charakter týmu. Takže díky. Na úplný závěr bych chtěl pochválit rozhodčího Kozlíka, který odřídil zápas s naprostým přehledem a klidem a ani jedna strana neměla důvod s jeho rozhodnutími nesouhlasit.

Jak bylo řečeno výše, sezóna je dlouhá, po tom co se stalo v loňském roce bylo jasné, že se budeme sbírat delší dobu. Obrovský impuls směrem dopředu bylo zařazování mladých fotbalistů do našeho týmu. Do týmu, který si opět musí vybudovat charakter. Věřím tomu, když půjdeme touto cestou, štěstí se k nám přikloní. Podstatné je ze všeho si vybrat do dobré a to pozitivní. Smutek rozhodně cítit nebyl. To mohu jako účastník následné rozlučky potvrdit. :)



Vltavan Chvatěruby - Sokol Dolany 3:1 (1:0)
Sokol Dolany: Mareš - Kopecký, Semerád, Svoboda, Doubek - Moravec (65. König), Vondra, Suško, Novák (68. Bečka) - Morávek, Marek
Branky: 62. Morávek Rozhodčí: Kozlík
Autor článku: Lukáš Moravec

Další články:
16.10.2018: Souhrn prvních osmi kol s odstupem času
08.10.2018: Pochod Josefa Kloučka
22.03.2018:

Lukáš Moravec