Novinka

Hodnocení sezony 2012 - 2013

30/06/2013 14:06:45

1949x Přečteno

Hodnocení sezony 2012 - 2013
Přinášíme hodnocení týmů TJ Sokol Dolany v mistrovské sezoně 2012/2013.

ÁČKO

Náš tým šel do sezóny s tím, že se pokusí hrát v popředí tabulky a v případě příznivé situace zaútočí na postup do okresního přeboru. Po ne zcela povedeném podzimu, ve kterém jsme ztratili zbytečně moc bodů jsme tyto cíle přehodnotili. Po katastrofální (z herního hlediska) domácí porážce rezignoval Milan Šperlík na post trenéra a týmu se ujal David König. Ten vtiskl týmu nový ofenzivní herní styl, který klade větší důraz na rychlost a aktivitu v osobních soubojích. Cílem do jarní části byla konsolidace mužstva, zvýšení konkurence v týmu. Do týmu se vrátil Karel Bejdák, na hostování pak Aleš Dohnal. Začali se prosazovat mladí hráči (jmenujme např. z dorostenců jmenujme např. Jana Brožka či v posledních zápasech dobře zaskakujícího Dana Jiráska). Často byli povoláváni hráči z rezervy. Celkově se dá říci, že se nám jarní část vyvedla slušně. Stínem jarní části je porážka na Čechii, kde jsme soupeře hrubě podcenili a ten nás potrestal zaslouženými fíky v naší brance. Výborné utkání jsme sehráli v Horních Beřkovicích, kde naši mladíci z dorostu rozhodli velice těžké utkání, které jsme dohrávali o 10 hráčích. Další možnosti pak naznačila remíza ve Všestudech, kde jsme díky naší bojovnosti vybojovali cenný bod. Poslední zápas s Chvatěruby jsme vyhráli 3:1, kdy jsme nastoupili po povodních na neutrálním hřišti v Kralupech. Znovu jsme si dokázali, že fotbal hrát umíme slušně. Každou sezonu se dá opakovat to samé, fotbalisty máme v Dolanech slušné, problém je v jiné věci, je jí naše psychická připravenost. Nejsme připraveni mentálně na postup výš. Příští sezóna už by mohla být v tomto směru lepší.

Béčko

Jarní část byla ovlivněna několika faktory. Zejména velká marodka našeho dorostu, čímž byli někteří hráči přetěžováni víc než by měli. Opět se projevilo, že někteří hráči, kteří hrají za rezervu druhý den po áčku, nedávají hře tolik, kolik by mohli. V sezoně se vystřídalo přes 30 hráčů v béčku. Není to malý počet. Cílem bylo opět připravit mladé hráče na dospělý fotbal. Čtvrté místo tudíž rozhodně není neúspěchem. Je to cesta, kterou bychom měli jít dále. Z hráčů chci vyzvednout zejména Dana Jiráska, který se stal nepostradatelnou součástí obranné čtveřice, dále bych chtěl poděkovat Ládovi Markovi, který v každém zápase ze sebe vydal maximum energie a snažil se i být svým mladším spoluhráčům oporou. Tým má velký potenciál a někteří kluci už klepou na dveře elitního týmu.

Dorost

Tým, který nám udělal asi největší radost. Historický postup do I.A třídy, o kterém jsme pouze snili se nakonec stal skutečností. Náš postupový sen se zrodil v podzimním zápase 5. kola v Kostelci nad Labem. Místní SK Labský Kostelec se prezentoval do té doby bezchybnými výkony. Výhra 2–1 nás katapultovala do čela tabulky, ze kterého jsme již nebyli sraženi. Na závěr podzimu přišla zbytečná porážka v Kralupech, která nás vrátila zpět na zem. V týmu došlo k několika změnám. Zdenda Douša, který již nemohl vzhledem ke svému pracovnímu zatížení dávat své trenérské práci tolik co dřív, rezignoval na post trenéra. Kormidla se ujal znovu Lukáš Moravec a měl před sebou těžký úkol. Vzhledem k velkému počtu zraněných hráčů (fotbal, bouračky, nemoce) sestavit v každém jarním zápase tým, který zvládne velký psychický tlak blížícího se možného postupového konce. Po prvních dvou jarních kolech přišel test číslo jedna – domácí zápas s přímým konkurentem z Kostelce. Ve strhující nekonečné bitvě jsme zvítězili 3:2. První skoro mečbol jsme mohli urvat v Lužci, jenže domácí nás vyškolili téměř ve všem a odvezli jsme si zasloužený výprask 5:0. V tomto zápase bylo skoro všechno špatně, nebyli jsme mentálně připraveni na něco takového a tudíž jsme po zásluze odjeli s prázdnou. Hráči byli uklidňováni, zároveň jsme chtěli moc předvést pěkný zápas a výkon doma proti Dynamu. To nepředvedlo špatný výkon, ale naše lvíčata dokázala zvítězit 4–2 i s nejmladším kapitánem v historii dolanského dorostu. Tentýž den pak největší konkurent Lužec prohrál na hřišti PTZky a my věděli, že vše máme ve svých rukou. Domácí infarktový zápas s Kralupy jsme zásluhou Patrika Mareše, Tomáše Kličky a Honzy Brožka otočili z 0–2 na 3–2 a věděli, že jsme moc a moc blízko. Následující kolo už pak rozhodlo o všem. Naše výhra v Řepíně 7–3 a výhra Kostelce v Lužci rozhodla o našem prvním místě. To jsme si ještě pohlídali výhrou na PTZce a mohli přijet domů slavit. Oslavy byly úžasné a neskutečné. Celá tato sezóna připravila spoustu krásných fotbalových zážitků a emocí, na které nezapomeneme. Na závěr bych chtěl poděkovat všem co se na tomto krásném úspěchu podíleli. Je jich tolik, že je ani nebudu jmenovat. Teď už zbývá jen doufat, že v I.A nebudeme hrát epizodní roli a že nějaký ten čas tam zůstaneme. Tahle parta kluků si to zaslouží.



Komentáře:

Článek je zatím bez komentáře. Buď první! Přidej svůj komentář.

Přidat komentář:

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni!