Novinka

Divoký zápas, ještě divočejší výsledek

30/10/2008 16:53:10

2984x Přečteno

Divoký zápas, ještě divočejší výsledek
Nastupujeme proti aktuálně třetímu týmu tabulky, Cítovu, jeho síly jsme si vědomi. O ničem jiném než o výhře, která by nás teoreticky mohla katapultovat až na třetí místo v tabulce, neuvažujeme. Utkání začíná a diváci ani hráči samotní netuší, co je v jeho průběhu čeká.

Hned po výkopu ztrácíme v záloze míč a rodící se akci soupeře hasíme za cenu faulu. Centr na zadní tyč se naší obraně nepodařilo pokrýt a nabíhající hráč pohodlně umísťuje balón za záda bezmocného brankaře, 1:0 z první akce. O chvíli později přerušujeme další soupeřovu akci jen za cenu rohového kopu. Centr tentokrát míří mezi penaltu a malé vápno, Ludva Király balón podbíhá a osamocený hráč pěknou hlavou znovu uklízí míč do naší branky. 2:0 v 8. minutě. Takhle ty tři body neurveme. Trenérův recept zní jasně: hru zrychlit a po ztrátě míče se důsledně vracet. Naše útoky nejsou tak upracované, jako soupeřovi, což brzy přináší ovoce. Po krásné kombinační akci a centru se Karel Bejdák prosazuje hlavou a míč posílá pod břevno doprostřed branky, 2:1. Soupeř se snaží přidat další branku, ale jeho rychlonohé hráče se nám daří často díky obětavým zákrokům zastavovat. Gól nás evidentně povzbudil, tým začíná pracovat na obvyklé obrátky, kdy každý bojuje za každého. Jezdíme po zadku a je cítit chuť po vyrovnání. Soupeř je zaskočen naší hrou a soupeřova obrana vyrábí chyby. K vyrovnání je nahrávkou vyzván Steve Vondra, který po kličce na hranici velkého vápna vypouští svůj projektil kolem soupeřova hráče. Brankář nic nevidí, a tak se jen otáčí za ranou, která končí u jeho tyčky 2:2. Začínáme od nuly, ale proč nás to muselo stát tolik sil, ptá se asi každý, kdo tento zápas sleduje. Styl hry neměníme a naše třetí branka na sebe nenechá dlouho čekat. =Utočná akce začíná v obraně a po několika přihrávkách končí kolmicí na Karla Bejdáka, který obchází hráče, a po naznačení střely, i vybíhajícího brankaře. Trefit prázdnou branku již pro něj není žádný problém. Vedeme 3:2. Hráči, střídačka i diváci jsou v extázi, podařilo se nám zvrátit nepříznivý výsledek. Frustraci soupeře podtrhuje soupeřův brankář, který se dožaduje vystřídání u svého trenéra, přestože ani za jednu inkasovanou branku nemůže (jako kdyby tušil co ho ještě čeká). Trenér ho však uklidňuje a burcuje svůj tým. Hra je v těchto fázích vyrovnaná, jen přibývá ostrých zákroků. Po náporu si potřebujeme trochu odfrknout, což soupeř vycítí a opět začínáme mít problémy s rychlonohými hráči. První zahrození přichází po standardní situaci, kdy soupeř hlavou nastřeluje tyčku. Pět minut před koncem prvního poločasu soupeř získal výhodu přímého kopu ze vzdálenosti 20 metrů. Tvrdá přízemní střela míří kolem zdi na stranu, kde stojí náš brankář. Ten však dělá osudnou chybu, čeká střelu přes zeď, a udělá úkrok za zeď. Tímto se sám odsuzuje do role diváka a dostává pro brankaře nepříliš lichotivý gól na 3:3. To je poslední zajímavý moment prvního poločasu. Ač závěr první půle pro nás nebyl šťastný a vyčerpaní jsme jak po 90-ti minutách, snad pod dojmem předchozích okamžiků vládne v kabině optimismus a bojová nálada. Úvod druhého poločasu dává jasně znát, že si obě mužstva velmi dobře pamatují divoký průběh prvního dějství. V této velmi opatrné pasáži jsou přece jen trochu odvážnější hostující hráči, ale nic jiného než mírnou územní převahu jim to nepřináší. Obranná hra domácího týmu vypadá výrazně kompaktněji než v prvním dějství, ovšem jak už to tak bývá, na úkor ofenzívy. Proto je většina našich útočných akcí v těchto minutách zakládána dlouhým nákopem z obrany na dvě rychlá tykadla, která však osamocena proti čtyřem neméně hbitým obráncům příliš šancí na prosazení nemá. Postupem času se hra přece jen začíná vyrovnávat. Záloze se daří častěji držet míč. Těžiště hry se přesouvá ke středu hřiště. To přináší nejen změnu ve způsobu zakládání našich útočných akcí, ale také větší počet hráčů aktivně se do těchto akcí zapojujících. Že i v druhém poločase bude mít soupeř problém s bráněním ze zálohy nabíhajících hráčů potvrzuje hned první útok provedený ve větším počtu hráčů. Ačkoli gólem nekončí, je jasným znamením, kudy je možné soupeřovi obranu překonat. Potvrzení přináší hned následující akce, při které obrana soupeře nedohraje mrtvý offside a Steve Vondra tváří v tvář vyběhnuvšího brankáře neváhá. Že ani to není pro soupeře dostatečným varováním potvrzuje po několika minutách další akce domácích, při které kombinace levého záložníka s útočníkem končí centrem na opět neobsazeného Steva, který hlavou už popáté v tomto utkání překonává brankáře hostí. Hosté se snaží hru oživit střídáním, ale až do konce zápasu si víc než jednu, zato vyloženou, šanci nevypracují. V pohodě hrající domácí produkují svůj klasický styl, který vyúsťuje v kolmici na Honzu Kopeckého, který na rozdíl od prvního poločasu zachová při zakončení chladnou hlavu. Také domácí prostřídají a sluší se podotknout, že všichni tři noví hráči potvrzují oprávněnost své nominace: Kamil Mára tvrdou, nikoli však záludnou, hrou otupí do té doby nebezpečné akce soupeře vedené po naší levé straně, Zdeněk Douša vytrvale zatápí soupeřově obraně svojí rychlostí a nebojácností a Přemek Vlasák umístěnou střelou z 18 metrů, kterou pečetí celkový účet zápasu. A pak, že je fotbal nudná hra…

Autoři článku: Martin Semerád a Josef Svojsík



Komentáře:

Článek je zatím bez komentáře. Buď první! Přidej svůj komentář.

Přidat komentář:

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni!