Novinka

Publikováno 13/08/2017 11:10:05 v kategorii Muži A (849x přečteno)

Vítězný návrat z turnaje ve Vražkově

Vítězný návrat z turnaje ve Vražkově
Dva týdny před začátkem sezóny jsme se zúčastnili turnaje ve Vražkově.

Když jsem obdržel pozvánku na turnaj ve Vražkově, bral jsem to jako dobrou příležitost zapracovat na souhře. Pravda, soupeři byli na nižší úrovni, nelze nic považovat za generálku, ale vzhledem k tomu, že naším největším soupeřem v jarní části sezóny jsme si byli my sami, považoval jsem tento model za dostatečný. A hlavně stále tu byla možnost pokračovat v herním systému, který jsme začali cvičit. Turnaj se hrál v jednom dni a jednoduchým způsobem – semifinále a pak zápas o třetí místo či finále. Před turnajem bylo mým cílem turnaj vyhrát.

Semifinále:

SK Viktoria Kleneč – Sokol Dolany 0:5 (0:3)

Sestava: Hierman – Halík P., Zavadil, Těšík, Holeček – Lejsek, Špička – Kárník, Morávek, Šenkýř – Vondra (Holouš P., Žlab, Košťál, Zenkovič, Karel, Kopecký)

Branky: 13. Vondra, 19. Šenkýř, 27. Morávek, 44. Karel, 56. Těšík

Do utkání jsme vstoupili vlažně, kombinovali jsme rozvážně nicméně hodně staticky. Než jsme si zvykli na terén a okolní podmínky, tak jsme málem po nakopnutém míči prohrávali. Míč proskočil za obranu a domácí se nedostali do vedení jen díky včasnému vyběhnutí brankáře a posléze i nepřesné koncovce. Zapnuli jsme vyšší obrátky a hned prověřili konstrukce branky – Špíca z trestného kopu trefil tyč s přispěním výborného zákroku brankáře. Po další standardní situaci důsledně sledoval míč Jirka Kárník, vybojoval jej a navrátilec Steve otevřel skóre. Poctivá bojovnost se Jirkovi vyplatila i za chvilku, kdy pro změnu nabíjel Morimu, který dával už branku na 0:3. Mezitím totiž svou rychlost na levé straně ukázal Mates, jehož střela k tyči měla parametry slimáčí dělovky ale o to více přesně umístěná. Poločas skončil 0:3 a nutno říci, že se zhruba od 10. minuty na fotbal dívalo dobře, byli jsme trpěliví a dokázali otvírat nebezpečné prostory po stranách. Nehráli jsme fotbal jenom v prostředku, výborný výkon odváděli střední záložníci nikoho nevyjímaje. Druhý poločas jsme začali zostra, když Lejzy zkoušel nůžky, Andy otevřel svůj gólový účet – dva zápasy dva góly, spousta šancí a také trefené břevno Matesem, dohraný souboj na malém vápně a s chutí hrající Kuba skórující na konečných 0:5. Soupeř nás udržoval v napětí jen svými protiútoky po našich ztrátách, kterých naštěstí nebylo moc. Pak rezignoval na bránění Zavi, který měl tak velkou chuť hrát, že začal hrát místo stopera něco jako defenzivního útočníka, protože jsem ho poprvé viděl skočit něco jako boční nůžky a celkově si všichni nastoupivší zápas užili. Věděl jsem však zároveň že ve druhém zápase – ve finále – proti domácím, bude naše role trochu jiná, na druhý zápas jsme totiž neměli kompletní kádr, ale zase se ukázali jiní.

Finále:

Sokol Dolany – TJ Sokol Vražkov 2:0 (0:0)

Sestava: Hierman – Kopecký, Holeček, Lejsek, Košťál – Marek – Kárník, Vondra, Morávek, Šenkýř – Karel (Zenkovič, Holouš P., Žlab, Fečo)

Branky:

44. Vondra, 53. Šenkýř

Přemotivovaný soupeř nám nedal nic zadarmo, prvních 15 jsme se nedokázali srovnat s tvrdostí a herním stylem fotbalistů Vražkova. Nám chyběl klid, přesnost a zejména disciplína ve fotbalovém pojetí. Když k tomu připočteme naší klasiku – neproměněné šance, tak se dostavila nervozita. Ta spočívala v dlouhém vedení míče a zbytečných zbrklých ztrátách. Musím pochválit rekonstruovanou obranu v tomto zápase. Všichni si odehráli svoje i za cenu rezignace na jejich obvyklé posty. Píťa Holeček na postu stopera vedle Filipa působil jistě a až na jednu chybu, kterou jsme si vyříkali odehrál svůj part na jedničku. V prvním poločase jsme měli několik vyložených šancí (Láďa, Mori a jeho krásný trestný kop, Andyho dorážka atd.) Celkově si myslím, že jsme předvedli spíše týmový výkon než nějaký krásný fotbal, ale po úvodním góle Steva (jeho tečovaná pumelice do protipohybu brankáře byla klíčová), jsem měl o našem vítězství jasno. Definitivní rozhodnutí přinesl gól roku z kopačky Matěje, který po ťukesu se Stevem vyslal nehoráznou pumpu halvem pod víko, že o vítězství nebylo pochyb. Není náhodou, že navrátilec do našeho dresu obdržel zároveň i cenu pro nejlepšího hráče turnaje. Ještě za stavu 1:0 měl dvě hezké příležitosti Míma, jednu řešil pohotově nicméně málo důrazně a druhou chytře a pohotově, ale také pomalu. Každý si odehrál to své a za to patří díky. Já bych chtěl hlavně poděkovat všem zúčastněným hráčům za skvělou reprezentaci, nicméně i tyto dva zápasy nám ukázaly rezervy, které budeme odstraňovat tréninkovým drilem. Přesto jsem spíše spokojen a pokud budeme trpělivě pracovat, tak se výsledky brzy dostaví. Sportu zdar, fotbalu zvláště.

#prumernestaci


Autor článku: Lukáš Moravec

Další články:
16.10.2018: Souhrn prvních osmi kol s odstupem času
08.10.2018: Pochod Josefa Kloučka
22.03.2018:

Lukáš Moravec