Již podruhé jsme zimní fotbalové soustředění absolvovali ve sportovním areálu v Liblíně. Toto místo jsme zvolili nejen pro svou dostupnost a zázemí, ale také proto, že stejně jako Dolany se jedná o malebné místo podél řeky (v tomto případě Berounky) a co si budeme nalhávat, když už máme polykat ty kilometry, tak v krásné přírodě to jde lépe.
Té malebnosti si asi všimli i naši trenéři, a tak nám ten zkrácený týden celý “zkrášlovali“ vícefázovými tréninky v krásné, ale na kopce bohaté krajině. Anebo využívali několika fotbalových hřišť. Proto nebylo divu, že jsme byli občas rádi, že jsme se doplazili do postelí.
Naštěstí nám život zpříjemňovala místní strava, které bylo i pro zdatné jedlíky opravdu dost a někdy i možná předčila následné porce běhání, které nám byly naordinovány.
Stejně tomu bylo i u snídaní, které v nás mizely stejně dobře jako naběhané kilometry, a tak nebylo divu, že se nejednou při běhání do kopců a sprintů v rovinkách ozvala. Nejoblíbenější mezi běžci byl obr kopec u malebného hřbitova, kde se nejeden z nás obával, aby zde definitivně neulehnul.
Když to celé ale shrnu, opět se ukázalo, že Dolany jsou dobrá parta. Zažili jsme tolik legrace, že ještě teď nás asi bolí břicho a domů odjíždíme se spoustou zážitků a vtipných historek. Závěr super soustředění jsem si zpestřili i rozlučkovým grilováním.
Když to shrnu, dřeli jsme, makali, bavili jsem se a vše ve zdraví přežili, což je hlavní! Takže už teď se těším na příští rok a je jedno, zda bude opět v Liblíně nebo jinde. Důležité je, že tam bude opět skvělá parta lidí, co se umí bavit, ale i makat.
Autor: Martin Semerád,
